Co  je lamleh...?

   
V úvodu bych ráda předeslala, že se plně ztotožňuji s tvrzením Mrs. Jane Reif, americké autority v chovu tibetských teriérů a autorky mnoha publikací, které vystihuje i můj názor, že
„Dobrý tibetský teriér je dobrý tibetský teriér bez ohledu na jeho původ a linii, z které pochází“.
    
Pro mě osobně dobrým tibetským teriérem je ten, který se co nejvíce blíží standardu, ale hlavně má dobrou povahu a osobnost. Prototypem mnou preferované povahy je naše Uti. Za dobu, co s námi žije, neměla vyloženě špatnou náladu. K cizím lidem je sice rezervovaná, ale jinak je to stvoření veselé, společenské a temperamentní, až nezničitelné. Má svůj okruh kamarádů (většinou důchodců - zahrádkářů), které neúnavně vítá, skáče jim až na hlavu a neodolá poležení na jejich klíně. V mnoha případech se mi potvrdilo, že je dokonalým smečkovým psem, jak má správný tibeťák být. Nemusím mít obavu jí vypustit mezi jiné psy, protože je naprosto nekonfliktní. Pokud je třeba, podřídí se, ale stejně si pak udělá po svém. Dělat si věci po svém je velmi typické pro Lamleh a já osobně v tom spatřuji velké kouzlo. Má neuvěřitelně velké srdce, do kterého se vejde celá naše rodina a všichni její přátelé.
A to je správná povaha tibeťáka jak si ji já představuji a zároveň je to typická povaha Lamleh.
   
A co je tedy Lamleh?
Stručně řečeno, je to linie, která vychází pouze z jedinců dovezených přímo ze země původu, tedy Tibetu. TT z této linie se liší především svou povahou – jsou sebevědomí a samostatní. Zároveň je u nich základním povahovým rysem právě smysl pro smečku. Vždyť ve své domovině se museli snášet nejen mezi sebou, ale také spolupracovat s velkými tibetskými dogami při ochraně majetku svých lidí.
   
Než se dostaneme k vysvětlení rozdílů mezi Lamleh a ostatními liniemi, myslím, že neuškodí trocha historie „malých lidí“, jak tibetským apso říkají Tibeťané. Všechna tibetská plemena psů – tibetští teriéři, lhasa apso, tibetská doga a tibetský španěl - byla chována v jejich domovině ve velké úctě. Byli chováni jak prostými Tibeťany, pastevci a kočovníky, tak mnichy v klášterech. Náš tibetský teriér byl jako neúnavný hlásič nebezpečí spolu s tibetskou dogou dokonalou ochranou majetku svých pánů. V klášterech pak dělali mnichům společnost a byli jimi uctíváni jako symbol bájného lva Senge, kterého můžeme najít ve znaku Tibetu. Buddhisté věří, že jejich zemřelí druhové se vrací mimo jiné v podobě jejich psů. Proto jsou psi velmi vážení a cenění.
   
Jak se tedy stalo, že máme naše chlupáče? Anglická lékařka Dr. Agnes Greig působila v Indii ve městě Kanpur na klinice pro ženy.  V roce 1922 se zde setkala s prvním tibetským teriérem Lily rodiny tibetského obchodníka. Manželku tohoto obchodníka Dr. Greig operovala a zachránila ji život. Jako projev obrovské úcty dostala od tohoto obchodníka Gr. Greig štěně z vrhu jejich fenky Lily. Z dvou  fenek a dvou psíků si vybrala zlatobílou fenku Bunti. Během velmi krátké doby pak Dr. Greig získala svého druhého TT psa  Rajah.

Bunti Dr. Greig

      
Krátce o historii TT v datech:
1924 na Štědrý den se narodil Dr. Greigové první vrh TT ze spojení Rajah x Bunti, tehdy ještě v Indii. V červnu 1925 pak druhý vrh TT ze stejného spojení.

   

   
1926 Dr. Greig se po skončení své práce vrací do Anglie s třemi TT – fenkami Bunti, Chota (z jejího prvního vrhu) a psem Ja-Haz (z jejího druhého vrhu). V témže roce byli tito importovaní psi registrováni jako Lhasa Terrier, a to pod jménem chov. stanice její matky Ladkok. Dr. Greig pak chovala své psy pod jménem její chov. stanice Lamleh.

   

  
   
1927 Bunti byla nakryta svým synem Ja-Haz a pod název of Ladkok se narodila tři štěňata. Pejsek Mr. Binks se s Dr. Greigovou vrátil do Indie a jako první TT získal titul Šampion.

   

   
   
1928 po svém návratu do Tibetu Dr. Greig získala bílého psa z tibetského přírodního chovu Buddiman Lama of Tibet jménem Thoombay. Z tibetského přírodního chovu pak dále  Dr. Greig získala fenku Gyantse of Lamleh.

   

    
   
1930

sbor indických rozhodčí souhlasí, že psi Dr. Greigové jsou samostatné plemeno známé jako tibetský teriér. V létě India Kennel Club doplnil jejich registraci a v Indian Kennel Gazette by publikován popis a standard tibetského teriéra.

Dr. Greig a její kolegyně Miss Nye  získaly další dva TT z přírodního chovu Tikbir Daja Lama. Dr. Greig fenku Yukshee of Lamleh a Miss Nye psa Miggo of Gomba.

 
 
       
1931 první tibetští teriéři byli zapsáni do Britské plemenné knihy.
       
1934 v Anglii  byl založena Tibetan Breeds  Association a byl poprvé publikován standard TT.
       
1937 Dr. Greig se stěhuje se svými psy ke své matce (chov. stanice Ladkok) do Roydonu (Essex, Anglie). Své odchovy posílá do Itálie a ti vyvolávají mezinárodní zájem.

   

 
   
1938 tohoto roku poprvé TT dostali titul C.C. na Cruftově výstavě. Prvním rozhodčím byla paní D.F. Gardiner. Vítězem psů se stal tehdy desetiletý Thoombay of Ladkok a fen Kilonia of Lamleh.

   

  
   
1939 Dr. Greig posílá psy ze svého chovu do Indie, Dánska a Německa a mezinárodní zájem o toto plemeno pokračuje.

   

   
1939 – 1945 v období 2. světové války bylo velmi těžké chov TT rozvíjet, a to především z důvodu nedostatku krmení pro psy, přesto se Dr. Greig snaží o zachování rozvoje chovu.

   

  
   
1946 – 1951 v roce 1947 byli další TT importováni z Nepálu do Anglie. Colonel Duncan, který byl hostem u prvního ministra v Kathmandu v Nepálu dovezl fenu Princess Sali.

Dále byli registrováni další čtyři  TT neznámého původu – v roce 1946 to byla Audrey of Carolina dovezená důstojníkem W. Lambert, v r. 1948 Ukie dovezená kapitánem V.T. Cull, v r. 1949 pes Chang of Ormesby z nepálského královského chovu dovezený  Mrs. Q.L. Burke a nakonec v r. 1951 Lady Towsa dovezená Mrs. F. Dubbing -Turner.

  
 
Po druhé světové válce se chov tibetských teriérů začíná rychle rozvíjet a stále více se TT prosazují i na výstavách.
           
1953 v dubnu 1953 byl pes neznámého původu nazývaný jako Trojan Kynos zaregistrován Mrs. Konstance Downey v Liverpoolu.  Manželé Downey měli známou chov. stanici Luneville. Zápis tohoto chlupatého psa – nalezence z liverpoolských doků (Mr. Downey byl policista a našel jej zde), byl problematický. Dr. Greig velmi brojila proti jeho pochybnému původu a trvala na svém, že jedině psi z jejího chovu jsou pravými tibetskými psy.
1955 v tomto roce byl registrován Mrs. A. Slaughter další TT neznámého původu – fena Princess Chan. Tato fena byla nakryta psem od Dr. Greigové  Ch. Pa Sang of Lamleh.  Downeyovi si z tohoto vrhu koupili zlatou fenku Princess Aureus, která se spolu s Trojan Kynosem stala základem chovu ve stanici Luneville.
     
Do roku 1957 fungovala Tibetan Breeds Association, poté chovatelé lhasa apso a tibetských španělů založili své kluby a dr. Greig založila Tibetan Terrier Club. Tento její klub neměl moc členů (vlastně jen dr. Greig a její příznivce), protože v té době už se rozvíjeli Luneville. Ti dr. Greig neměli rádi, protože je označovala za křížence. Vše vyvrcholilo v r.1957, kdy byla založena Tibetan Terrier Association a Tibetan Terrier Club po smrti dr. Greig zanikl.
1957 Dr. Greig navázala kontakt s americkou chovatelkou Alice Murphy z Virginie a začala jí posílat své odchovy. Současně jako dárek pro její dceru byl z Anglie poslán i další TT, nikoli z chovu Dr. Greig. Tím začal chov TTs v Severní Americe. Dr. Greig v období od roku 1957 do května 1972 (krátce před svou smrtí) posílala Mrs. Murphy psy ze svého chovu.
   
1957 v chov. stanici Luneville byl odchován první vrh ze spojení  Trojan Kynos a Princess Aureus, a tím se datuje počátek Luneville linie.
     
Počátky chovu tibetských teriérů ve Spojených státech amerických:
1956 první tibetští teriéři byli oficiálně dovezeni a zapsáni v USA. Manželé Dr. Harry Murphy and Mrs. Alice Murphy se po shlédnutí obrázku tibetského teriéra Jana of Lamleh v knize Book of The Dog Briana Vesey-Fitzgeralda rozhodli koupit štěně pro jejich dceru Patsy. Dr. Murphy byl veterinářem v Kanadě a Alice Murphy, která byla též Kanaďankou, byla dcerou chovatelů buldoků.  V roce 1956 k nim dorazila devítiměsíční Gremlin Cortina, které říkali Girlie. Toto datum se stává oficiálním začátkem chovu TT v Severní Americe.
 
 
   
Druhý TT byl do US poslán Dr. Greigovou pár měsíců po Gremlin Cortině. Druhým dovezeným TT byl pes black and tan Kalai of Lamleh známý jako  Gregor. Jeho jméno registrované v Anglii Kalai se stalo základem jména chov. stanice  Alice Murphy. Kalai of Lamleh a Gremlin Cortina se stali základem chovu ve stanici Murphyových Lamleh of Kalai. Dr. Greig poslala Alici Murphy celkem jedenáct psů.
     
1957 31. března se narodil první oficiální vrh TT v US ze spojení  Kalai of Lamleh a Gremlin Cortina. Jako chovatel tohoto vrhu byla zapsána dcera Murphyových Patsy. Narodilo se pět štěňat  - St. Polo Lamleh of Kalai - George Lamleh Son of Kalai - Faith Lamleh of Kalai - April Beauty Lamleh of Kalai, a ještě další pejsek. 
   
 
V tomtéž roce byl ve Virginii založen Tibetan Terrier Club of America. Prezidentem se stala Alice Murphy. Současně s ní se členy klubu stali další nadšenci pro plemeno.
1958 Dr. Greig poslala paní Murphy další TT Shanak of Lamleh a Pai-Cah of Lamleh . Oba tito psi velmi ovlivnili chov TT v Severní Americe. Shanak žil 17 let a kryl 13 vrhů, z kterých se narodilo celkem 69 štěňat.
   
Později v padesátých letech se začal chov založený na odchovech Mrs. Murphy TT postupně rozšiřovat na západ USA. Tibetští teriéři se tak postupně rozšířili po celých Spojených státech a začali se postupně prosazovat i na výstavách. Američtí Lamleh jsou chováni na základu Mrs. Murphy (Lamleh of Kalai), která se snažila vytvořit typ TT podle svých představ – původního přírodního psa skloubit s krásou, která bude úspěšná na výstavách.
  
Tibetští teriéři v Evropě:
V 60. – 80. letech se chov TT v Evropě zaměřil na Luneville  linii, a to zejména proto, že jedinci z této linie byli dříve hotoví, a proto rychleji úspěšní na výstavách. V posledních dvou desetiletích  se však Evropa vrací k Lamleh linii, která byla již téměř zapomenuta. Byla chována v Anglii (hlavně chov. st. Anjuman Mrs. Angely Mulliner), dále pak v USA a ve Švédsku. Odtud postupně Lamleh přicházejí od druhé poloviny 80. let do ostatní Evropy.
  
Důvod návratu k Lamleh je zřejmě snaha vrátit se k typu původních psů a k jejich vlastnostem a dále pak i důvod, že linie Luneville byla založena na velmi úzké chovné základně, docházelo z jejímu dalšímu příbuzenskému spojování, a to mělo za následek častější výskyt dědičných očních vad. Za zmínku stojí, že u Lamleh se neobjevila LL (luxace oční čočky).  Nepochybně velmi důležitým důvodem je také to, že Lamleh jsou na rozdíl od Luneville stoprocentně založení na tibetských importech bez přimíchané krve neznámého původu.
 
A teď k základním rozdílům mezi Lamleh a ostatními liniemi:
Lze snad jen uvažovat o základním rozdílu mezi Lamleh a Luneville linií, protože ostatní linie ve své podstatě vycházejí právě z těchto dvou původních linií.

Pro srovnání je třeba si připomenout zejména základ chovu Dr. Greig, tj. charakter psů dovezených z jejich domoviny (příp. okolních zemí) a chovaných výhradně na těchto původních psech. Tito psi se vyznačují kvadratičností postavy, statným tělem, dvojitou srstí, dlouhými nohami s plochými a velkými tlapami, typickou hlavou a co nejníže posazeným hleznem, a dále pak zcela typickým pohybem.  Mnozí z nich byli barvy zlaté nebo zlato – bílé.

  
Co se týče povahy (částečně jsem se o ní rozepsala v úvodu) - není vždy dogmatem, že Lamleh jsou odtažití a rezervovaní k cizím lidem. Mnozí z nich jsou velmi přátelští a společenští. Nejdůležitější je povahová vyrovnanost. Tibeťák by v žádném případě neměl být agresivní. Je výborným hlídačem, vetřelce ohlásí, ale není třeba se obávat napadení. Tento rys mají ostatně společný všechna tibetská plemena a velmi výrazný je u tibetských dog.
  
Mezi zástupci obou linií je možné pozorovat i rozdíl ve tvaru hlavy. U Lamleh je poměr délky od čenichu k očím a od očí k základně lebky 1:1. Čenich Lamleh je výraznější. Hlava Luneville může být  nepatrně delší, což může vést ke špičatému čenichu, a oči položeny poněkud blíž. Lebka a čenich může leckdy připomínat bearded  kolie. V důsledku nesprávných proporcí hlavy mohou mít také jiný výraz. Ale správná i nesprávná hlava se může samozřejmě vyskytovat u obou linií.
  
Jedinci s převahou linie Luneville jsou většinou, na rozdíl od Lamleh, dříve vyspělí, mají dříve hotovou srst. Tím si získali svou oblibu, protože byli podstatně dříve díky svému rychlejšímu vývoji úspěšní na výstavách. Vývoj Lamleh jedinců trvá nezřídka do 3 – 4 let.
  
Kvalita srsti se u některých, zejména dříve chovaných, Lamleh vyznačovala větším zvlněním. Avšak i toto se daří současným chovatelům eliminovat a srst většiny Lamleh je velmi kvalitní a líbivá. Ačkoli  tato srst někdy vypadá složitější na údržbu, není to pravda, a Lamleh se často udržují daleko jednodušeji než Luneville.
  
U jedinců Lamleh se méně často vyskytují vady oproti standardu, jako jsou menší tlapy a strmější úhlení, výš nasazené hlezno, které se odrážejí na pohybu psa,  pro tibeťáka typického (ladný, velmi pružný pohyb s výrazným odpichem). Také se u „nelamleh“ objevuje častěji tendence k prodlužování tělesného rámce, zejména v důsledku kratších nohou, a také poněkud delší krk. Lamleh jsou kompaktnější a elegantnější.
  
Pro všechny výše uvedené rozdíly a nedostatky samozřejmě platí, co již bylo řečeno, že se můžou vyskytnout u jedinců ze všech linií, ať již chovaných na základu Luneville, či čistých Lamleh.
  
Při volbě rodičů plánovaného vrhu by chovatel měl brát v úvahu v první řadě zdravotní hledisko (co největší eliminace dědičných onemocnění), povahu a typ obou rodičů – v tuto chvíli podle mě není důležitá příslušnost k té či oné linii.
Osobně nejsem příznivcem příliš úzké příbuzenské plemenitby. Avšak spojení dvou absolutně nepříbuzných linií se mi také nejeví jako vhodné, pokud typ obou rodičů je naprosto odlišný. To může vést k tomu, že takový vrh bude s největší pravděpodobností velmi nevyrovnaný.
 
Nicméně považuji za nedotknutelné  právo každého chovatele volit spojení podle jeho názoru, samozřejmě při zohlednění zdravotních hledisek a povahy.
 

Toto srovnání jsem napsala proto, že se mě na to lidi ptají. Leckdy se právě o psech z linie lamleh dozvídají nepravdivé informace zejména od lidí, kteří lamlehy nikdy nechovali a ani doma neměli, ale naprosto přesně ví, jací jsou. Chtěla jsem proto poskytnout základní údaje, aby nedocházelo k dezinformovanosti.

   
Sama ovšem kastování  na správné či nesprávné linie nepovažuji za prospěšné pro plemeno, protože v každé linii se mohou vyskytnout problémy, které je třeba brát v úvahu. A rozhodně nebudu zatracovat tu či onu linii jen proto, že já preferuji něco jiného. Tento přístup vede jen ke krátkodobému úspěchu, protože musí zákonitě dojít ke zúžení chovné základny a riziku výskytu problémů. Také není praktické z chovu zcela eliminovat určité linie jen z důvodu výskytu té či oné dědičné vady, protože neexistuje žádná „čistá“ linie, jen se třeba o problémech neví nebo záměrně nemluví (bohužel i to se může stát – za vším jsou lidé :o)
   
Tibeťák je psem zdravým, se silnou tělesnou konstitucí, výrazným pohybem a pro mě dokonalou osobností. A ať už základem Lamleh či Luneville, měl by mít tyto vlastnosti a pak je tím správným a jedinečným.
    

Hodně štěstí všem, kdo se chovu věnují bez předsudků!

    
   
Jako informační zdroj byly použity:
Překlady textů z webové stránky chov. stanice Samsara (USA)

Tibetský teriér – Průvodce po problematice plemene (autorka PhDr. Simona Jemelková)

  
  

Tato stránka byla naposledy aktualizována:     10.02.2015 13:17

Copyright © Radana Sojková, Legs-Smon TTs