Plánovaný vrh
	Rodiče:
	Silgarhi Calidassa  x Ch. Dscho Utra U-ti
	Jak  jsme si užili krytí ......

Silgarhi Calidassa "Kael"	Ch. Dscho Utra U-ti
HD-A, * 29/7/1993	HD-B, * 7/9/2000

Tak nám to zase pěkně pokračuje, ten náš vydařený rok!

Utinka začala s háracím obdobím o více jak týden dříve. U nás nastala naprostá panika, protože Anette nebyla stále ještě rozhodnutá ohledně krycího psa. Takže do Ameriky putoval e-mail s několika vykřičníky. Ženich byl rozhodnut během jednoho dne :o)

A teď se připravit na správný den a na cestu skoro 700 km dlouhou. Volala jsem známé, která měla jet se mnou tlumočit – měli v předpokládaném termínu svatbu v rodině. Nevadí, Neumovi mají známou mluvící česky – ten víkend není doma. Začátek tedy skvělý! Panička splašená, Utka v pohodě, Anynku nic nerozhází a Dany si to užíval s Kubou u našich. Vyrazili jsme do Labvetu do Prahy na testy. Správný den určili na 24.-26.9. Takže jsem dokoupila zásoby jídla a pití a přichystaly jsme se na cestu, což v mém podání znamená téměř zaplněný kombík :o) Mimo jiné jsem se vybavila mou oblíbenou knihou Jamese Herriota "Zvěrolékař a psí historky", abych ve volných chvílích měla zábavu. Předpokládala jsem totiž s naprostou jistotou, že s mou mizernou angličtinou se dohodnu jen na tom nejdůležitějším a čas tedy budu trávit s holkama v pokoji s knihou nebo někde venku v okolí. 

V pátek 24.9. jsme ráno v šest hodin ráno vyrazily s Utkou a Any. Počasí nic moc, místy lilo tak, že jsem myslela, že budu muset zastavit. Cesta nám trvala 11 hodin. Musela jsem stavět a odpočívat. Zabloudila jsem až na samém konci cesty, a to jen proto, že místo doleva jsem odbočila doprava a naprosto nesmyslně jsem se plácala v ulicích, málem se mi při otáčení podařilo nabourat stojící auto :o( Nakonec stačilo si vzít mapku a popis a byla jsem v mžiku na konci cesty.

Doma byl pan Neum, který bohužel nemluví anglicky. Takže naprosto vyčerpaná jsem si špatně německy, rukama a nohama řekla o kávu. Za chvíli dorazila Manuela s dcerou Frauke, a že mám dvě možnosti – buď odpočívat nebo s nimi jet na kontrolu vrhu k paní Gaulke. Hádejte! Ano, razila jsem se podívat na mimina. V družné zábavě jsme odkontrolovali štěníky. Kontrola byla opravdu podrobná, dámy velmi živě diskutovaly o každém štěňátku. Já chytala každé páté slovo a společensky se culila - teda spíš to byla křeč, protože asi po hodině jsem už měla velký problém, aby mi neupadla hlava na stůl. Jediné, co mě drželo při životě byla štěňata, která mě tahala za tkaničky u bot a kalhoty a když s nimi začala bojovat, musela jsem jim pomoci (myslím tkaničkám a kalhotám :o)

Vrátili jsme se asi v jedenáct večer, Utka se na Kaela netvářila nikterak přívětivě, ale ani na něj nebyla ošklivá. A přitom mě Kael zaujal na první pohled. Je to pes velmi přívětivý, milý, temperamentní, srdečný a pravý gentleman. Navíc je to naprosto neuvěřitelný mazel. Má krásný kukuč a je prostě skvělý. Je ve výborné kondici a Utka se mu vyloženě líbila. Snídaně jsem trávila v jedné ruce kávu nebo housku a druhou na jeho hlavě. Každé ráno a při každé další příležitosti si ke mě chodil pro pomazlení. No, kdo mě znáte víte, že s tím problémy nemám :o) Akorát jsem musela občas sundavat ze stolu jiné Neumovic psy a drbat i jiné hlavy, aby jim to nebylo líto :o)) 

Krytí se tedy nepodařilo. Nevadí, zkusíme to zítra. Spát jsme šli kolem jedné a čekalo nás ranní vstávání v šest hodin!!!!

V sobotu ráno dorazila paní Thea Koster (Wanted Nice Dog's) z Holandska s mlaďochy Chen-Bho a Choi-Lha a jejich maminou Sang-mo. Byla jsem na ně moc zvědavá, protože jsem je znala z obrázků na Internetu. No a byla jsem velmi nadšená, jsou to opravdu krásná psiska. Ještě dorazili další známí s lhasáčky a společně jsme se vydali na CACovou výstavu do Kerpen - Turnichu. Holkám Manuela půjčila klec. Byly obě vzorné. Až odpoledne se Anynka začala dožadovat vypuštění mezi pejsky. To jsem ji ráda splnila. Utku jsem ale z bezpečnostních důvodů v kleci ponechala, i když se také drala ven. Mimochodem se jí na výstavě moc líbilo, vrtěla ocáskem a chtěla kamarádit s každým pejskem (i fenkou), který jí přišel do cesty. Zřejmě proto, že neomylně poznala, že se dnes nevystavuje ....

Výstava byla skvělá. Účastnilo se asi 20 tibeťáků. A jeden hezčí než druhý, i když samozřejmě někteří měli drobné rezervy. Všechna zvířata byla v dokonalé výstavní kondici, skvěle předvedená. Nebyl tam žádný pes, který by výškou přelezl 43 cm . Co mě ale zaujalo víc (s výbornou kvalitou jsem počítala) byla atmosféra. Až na jednu vystavovatelku, která seděla bokem, seděli všichni pohromadě, klábosili, občas někdo obešel všechny přítomné z krabicí bonbonů, prostě naprostá pohoda a klid.

Také mě velmi zaujal způsob vystavování. Psi se s páníčky vystavovali naprosto samozřejmě. Žádné vláčení po kruhu, či podobně. Bylo na nich vidět, jak je velmi důležitá komunikace psa a pána.

Potvrdila mi to Frauke v neděli, kdy jsme se zúčastnili druhého dne (přítomni byli stejní psi, někteří jen nedorazili). Brala sebou štěně - lhasačku, která se vezla u mě na klíně a vehementně se dožadovala odchodu z vozu :o))  A protože je třeba jí trénovat, ve volné chvíli jí vzala na výstavní vodítko do kruhu. Štěně začalo lítat vzduchem, na vodítku  prostě nebude. Tak jí Frauke vodítko sundala a běhala s ní po kruhu na volno. Štěňule šlapala jak hodinky, hlavičku nahoru a tlamičku od ucha k uchu. Nakonec vodítko na chvíli dostala a pohoda. Zjistila jsem, že v motivaci psíků mám opravdu rezervy (a myslím, že nejen já).

Super byla podpora mezi lidmi okolo tibeťáků při vlastním posuzování. Na konci posouzení každé třídy se vítězům zatleskalo, i když bylo mírně poznat v tvářích okolo kruhu, že ne zcela se ztotožňují z výsledky. Nikdo nic nekomentoval, nepoukazoval na nedostatky toho či jiného, prostě se zatleskalo a šla další třída.  

Fotografie z výstavy spolu s výsledky můžete najít ZDE.

Po výstavě jsme se zase všichni odebrali k Neumovým. A začalo pravé tóčo. Frauke s přáteli s lhasačkou se pokoušeli o překrytí a my s Manuelou a Theou o krytí Utky. Utka se netvářila a já začala být pomalu zoufalá. Nakonec jsme Uti s Kaelem nechaly na zahradě a  šly do obýváku. A jak jsme tam stály a tlachaly, Manuela najednou vykřikla a všechny tři jsme se jako žíznivá čára hnaly na zahradu. Akorát včas, abych chytla Utku a přidržela jí. Seděly jsme s Theou na mokrém trávníku s psisky. Velmi jsem si  oddychla a myslím, že i všichni ostatní. Pak jsme to zapili výborným holandským vínem, které Thea dovezla a šli spát, protože já jsem ještě nestačila odrelaxovat tu šílenou páteční cestu a ani ostatní už nevypadali svěže :o)

V neděli nám na výstavě všichni gratulovali a když jsme se loučili, přáli hodně pěkných štěňátek. Byli to všechno lidi, kteří nás vůbec neznali. Bylo to opravdu velmi milé.

Po výstavě Thea vyrazila domů do Holandska, s námi jeli už jen majitelé lhasačky Šimi. A protože se překrytí nedařilo, nechali ji u Neumových. Mezitím dovezli z Holandska sestru Sang-mo na krytí černým psem Dscho Utra Tilopa. Tilopa je z malé části Utčin příbuzný. Kromě Utky a Andy jsem v poslední době tak veselého pejska neviděla. Nádherný pocit z toho černého psíka se ani popsat nedá :o) Neustále se usmíval a vrtěl ocáskem za každé situace. Za dva dny, co jsme spolu u Neumových pobývali vrtět ocáskem a usmívat se nepřestal. Kdykoli jsem ho zahlédla, hned jsem měla náladu ještě o dva stupně lepší. Má krásnou hlavu (typově velmi podobnou Utince) a krásnou dlouhou srst jako vlasy.

V neděli se nám překrýt nepodařilo, tak jsme se domluvili, že nás Neumovi přežijí a zůstaneme ještě jeden den. V pondělí jsme se pak pokoušeli na střídačku o krytí všech tří fenek. Manuela mi vysvětlila, že ne vždy je to u nich tak hektické :o)

Frauke mi ukázala spoustu fotografií, vytáhla jsem z ní spoustu moudra. I když popravdě moje diskuze v angličtině byla hodně šílená. Ale nakonec jsme se domluvili na všem. Mimochodem knihu Jamese Herriota jsem z tašky ani nevytáhla, natož abych jí otevřela :o))

Z práce přišla Manuela s nápadem vyrazit na návštěvu do Holandska k chovatelce Petře Keulers (Sumanshu), protože to je asi 20 minut jízdy. Měla stejný nápad jako my s Frauke :o) Petra ochotně souhlasila, takže jsem si mohla prohlédnout nejen oboje štěňata, která právě měla, ale také všechny její psy. Fotografie jsem žádné nepořídila, protože nebyli psi načesaní a mě samotné by nebylo milé, kdyby mi je někdo fotografoval, takže jsem ani Manuelu ani Petru nechtěla uvádět do rozpaků. I když samozřejmě všichni jejich psi byli rozčesaní, u žádného jsem nenašla vyloženě zacuchanou srst. A že jich nemají málo :o)

Co mě velmi zaujalo, byla upřímnost mezi nimi. Mají velmi pěkná a kvalitní zvířata a jistě se mají čím chlubit. Ale když si mezi sebou povídají o zvířatech, postaví si je na stůl a hovoří nejen o přednostech, ale i o drobných nedostatcích naprosto upřímně. Na výstavě si Thea postavila na stůl nejdříve Any a pak Utku, obě si velmi podrobně prohlédla a řekla mi, co si o nich myslí. Nebudu zde reprodukovat její slova, protože to byla samá chvála a nechci vypadat namyšleně. Jen u Anynky mi řekla, že ještě potřebuje čas. Jejího názoru si velmi cením, protože kdyby si myslela něco jiného, řekla by mi to. Tento přístup sice občas přináší, že se člověk cítí zklamaný, ale je to pořád lepší než si lhát do vlastní kapsy, že mám všechno jen super. Ne vždy je všechno super. A je to tak naprosto normální.

V úterý 28.9. ráno jsme se s Neumovými rozloučili a vydali se na cestu domů. Po cestě jsme dvakrát zabloudili. Domů jsem přijela dost unavená, ale plná zážitků a dojmů, které se ani popsat nedají, musí se prostě zažít!!!

Děkuji mnohokrát celé rodině Neumových - Manuele a Frauke za velmi intenzivní zážitky, panu Neumovi za perfektní péči a jejich synovi za zapůjčení pokoje. Jsem velmi ráda, že jsem poznala nové velmi příjemné lidi, jakými jsou hlavně Thea a Petra. A jsem velmi ráda tomu, že jsem dosud měla velké štěstí a při mém soužití s psíky se mi podařilo poznat velmi mnoho příjemných a inteligentních lidí, kteří jsou velkými nadšenci a jejich zájem o plemeno je úžasný. Jejich znalosti a zkušenosti jsou pro mě motivací, abych dosáhla alespoň z částí jejich úrovně.

Tak teď už jen, abychom měli dostatek štěstí a vše dopadlo jak má. Držte nám pěsti!