Pátek

Sotva jsme se „zbavili“ malých krakeňat, už jsme měli naplánovaný víkendový výlet. Příjezd hlásili tři z našich „Éček“. V pátek volala nešťastná majitelka Jonáše, že jí choroba uvrhla do postele a nemohou přijet. Oběma nám to bylo líto, ale co se dá dělat.  

V pátek po obědě jsme sbalili guláš (měli jsme na starost páteční večeři :o)), dort na oslavu, půlku mé skříně :o))) a hlavně psy a hurá směr Mšeno.

Město Mšeno - v r. 1306 Mšeno připomínáno jako ves; nejstarší část - bývalá tvrz nad rybníčkem Blížka. V r. 1367 povýšení na město. Rozkvět v 16. stol. - rozvoj řemesel a trhů. Mšeno mělo až do r. 1786 právo hrdelní (bývalé popraviště na vršku Šibenec, 2 km jižně). V době třicetileté války Mšeno silně utrpělo drancováním Švédů a Sasů. R. 1804 vzniklo ve Mšeně jedno z prvních českých ochotnických divadel v Čechách. Městečko sužovaly časté požáry, největší v r. 1867 zničil 54 domů i s radnicí, kostelem a farou. Koncem 19. století bylo Mšeno městem živnostníků (180 živností), rozvoj kulturního života, zakládání spolků. Po Mnichovu 1938 se Mšeno stalo pohraničním městečkem, na sklonku 2. světové války operovala v okolí partyzánská skupina "Národní mstitel".

Akorát jsme si přebrali penzion, vybalili věci a dorazila panička s Elinkou a její kámoškou Kaminkou. Páníček měl ještě nějaké rodinné povinností a se synem Filipem dojeli pak v sobotu ráno. Protože Nelli se svou rodinkou se zdrželi, vydali jsme se na kratičký špacír. Mamina s Danym odpadli u muchomůrky (na cestě je dřevěná houba :o) a my samé baby šly dál. Na rozcestí padlo rozhodnutí, že se nebudeme trapně vracet 1,5 km zpět po stejné cestě, ale vydáme se částí Cinibulkovy stezky zpět (cca 3,5 km ). Po cestě se nám poštěstilo prohlídnout si skalní útvar Hlava a žába a Faraon. Nikde jsme nebloudily, jen jeden kopec jsme musely u Faraona vyšlápnout, takže těch 5 km v nohách nebylo nic.

Po našem návratu dorazila Nella a páníčky a kámoškou Miou, povečeřeli jsme, dali lahvinku vína a poklábosili.Ještě jsem vytáhla mapu a všem ukázala, kudy bychom měli jít, kdyby byl někdo proti ... nikdo nic nenamítal. Nellinčina panička je v očekávání potomka, ale i ona usoudila, že výlet nějak zvládne.

Sobota

V sobotu ráno jsme posnídali, sbalili hlavně psům vodu a vyrazili. Co bylo prima, že jsme potkávali naprosto minimálně lidí. Počasí nádherné, sluníčko svítilo, ale nebylo vedro .... prostě akorát tak výletně.

První část jsme šli opravdu vysloveně vycházkovým tempem, pak ke konci jsme museli trochu přidat, protože se blížil čas, na který jsme měli zamluvenou rezervaci v restauraci. Nakonec jsme vyslali paní Elinkovou z Fífou, aby šli bránit pozice a my v klidu došli za nimi.

Už během oběda mě začali všichni strašit, že do toho šíleného krpálu od nás vlevo jdeme. Hrdinně jsem odolávala s tím, že je tam údolí :o) Snažili se mi i předhazovat mapu, ale já trvala na svém, aby mi nekazili oběd. Hádejte kdo měl pravdu .... no já ne :o)))

Další dilema na rozcestí .... buď se vydáme přímo do Mšena nebo před skalní bludiště. Bludiště vypadalo úžasně nejen na obrázcích, ale i ve skutečnosti jeho začátek  ... tak jsme přehlasovali ty co chtěli jít domů a šli jsme do Bludiště. Řeknu vám jedním slovem ... náááádhera!!!

Jít jsme měli po žluté ... žlutých cest tam bylo několik. My jsme zřejmě zvolili tu nejblbější, ale to pravé teprve mělo přijít ....

Nejprve jsme se dostali k průrvě ve skalách ... ona byla sice jen 50 cm široká, což je na jeden krok, ale poměrně hluboká. Zatočila se mi hlava poprvé :o))) Yushu přehodili na druhou skálu a Anda zůstala se mnou do té doby, než jsem se odhodlala a přešla jsem tu hrůzu ... pak hopla za mnou a bylo :o)

A pak přišla první nástraha ...

... tu jsem zvládla bokem po kořenech stromu :o))

Ano, živě vidím, jak se někteří z vás, co už se mnou pár výletů absolvovali, válíte smíchy u počítače. Na mapě o této hrůze ani vidu .... a to jsem na ní nekoukala jen já. Rezolutně jsem prohlásila, že i kdyby se jim podařilo tudy vystrkat psy, se mnou nehnou ... ono to totiž ve skutečnosti vypadá ještě hůř jak na obrázku :o)))

Hledali jsme náhradní cestu ... teď vím, že jediné rozumné by bývalo bylo se otočit a pelášit zpět a jít kousek po silnici ... ale my přeci půjdeme dopředu ... nebo spíš dolů. Filip našel několik cest. Šupem dolů a pak se drápat nahoru. Jednu cestu jsme mu neodsouhlasili, přišla nám děsná. Ale po bližším průzkumu ty další byly ještě horší. A jinak než z údolí nahoru se nedalo. Sice jsem už měla na krajíčku, ale hrdinně jsem vykročila ... do té doby, než mi to ujelo a já jela z kopce dolů .... naštěstí jsem se zapřela o strom ... v tu chvíli už Yusha i Any také znejistěly a čekaly dole pod kopcem. Za pomoci chlapů jsem se vydrápala nahoru, holky jsem si zavolala a ty byly v mžiku nahoře.  Usedli jsme na kameny, vyndali psům vodu a já si říkala, že jestli jsem přežila tohle, přežiju už všechno ... ale opakovat to dobrovolně nebudu :o))

Dál už byla cesta naprostá pohodička .... kousek po silnici a pak k naší oblíbené muchomůrce ... tam akorát volala mamina, zda můžou jít ještě ven ... ne, honem kafe :o))) 

Skála Tutanchamon ... a tudy jsme se šplhali nahoru :o)

Nellinka je za dámu ...

... a Yusha se od sušenek nehne :o))

Dany a Any se museli přesvědčit, zda oslavenci nedostali něco výjimečného ... za to Utce to bylo naprosto jedno a neopustila svou pozici na gauči v hale ... co kdyby jí ho někdo obsadil, naše dáma přeci nebude ležet na zemi!

Neděle

V neděli jsme se částečně vozmo (většina z nás :o)), částečně pěšmo (Ellinka s paničkou, Fífou a Kaminou) vydali ještě na Kokořín. Protože jsme dojeli brzy, vydali jsme se jim naproti. Část výpravy to po cestě vzdala, ale my s Ellinčiným páníčkem ne. Takže jsme si udělali malý výšlap a po návratu zpět už jsem byla rozhodnutá, že Kokořín navštívíme jindy :o)))

Ještě jsme se lehce občerstvili a vyrazili jsme směr domů. Doma jsem vyřídila mailovou korespondenci, naložila jsem se do vany a odpadla stejně jako psiska na gauč.  

Všem se víkend moc líbil, počasí se vydařilo a prý zase vyrazíme :o)) A jestli prý mi šlo o to, abychom měli nezapomenutelné zážitky, tak se mi to podařilo .... aby nééé (a některé komentáře raději ani publikovat nebudu :o)

Tak příště ahoj a já už trasu neplánuju!